Agatha Christie v Brně

„A kdy se vaše „úchylka“ projevila naplno?“

To jsem si jednou takhle šla po náměstíčku v Brně a uviděla jsem kavárnu. No, uviděla, prostě jsem kolem ní prošla. Nic zvláštního na ní nebylo, ale stejně jsem se k ní v duchu další dny stále vracela. Znáte to, když vám vaše podvědomí našeptává „tady něco nehraje“? Nehrálo.

A když jsem objevila co to tam nehraje, bylo to obrovské AHA. Aha, tak takováhle maličkost, zbytečnost, pitominka, která se mi doteď jenom líbila jenom z estetického hlediska, ta že spustila v mé hlavě takovou vlnu asociací a příběhů? Ty jo, tak to stojí za prozkoumání. A zkoumám jí dosud – tou pitominkou byl totiž font. 

Jak to teda bylo…

Prošla jsem kolem kavárny a dýchl na mne duch Anglie. Takové té „staré dobré Anglie“. Tradiční. Prostě svět Agáty Christie (mé oblíbené ;-)).

Chvátala jsem na schůzku, takže jsem kavárnu dál nestudovala. Věnovala jsem jí opravdu jen pár sekund, ale ten dojem, ten ve mně zůstal. Proto jsem si ji při cestě nazpátek vyfotila.

Když mi v hlavě i po pár hodinách zůstával ten divný pocit, podívala jsem se na ní a začal mi v hlavě kolotoč myšlenek asociací.

Když jsem zadala výraz kastlová okna do vyhledávače, dokonce mi našel výraz „anglická kastlová okna“, což jsou takové ty výsuvné nahoru.

V hlavě se začal odvíjet romantický příběh:
Hrdinka vysune okno nahoru a na někoho volá, nebo hrdina se vykloní a dívá se, kudy utekl zloděj…
Možná toto mi připomíná Anglii.

Najednou se kolotoč zastavil a došlo mi, co mne to tam mate.

Nebyla to anglická vlajka, ani „anglická kastlová okna“, i když určitě obojí přispělo k celkovému dojmu, ale hlavně… Hlavně na mé podvědomí zapůsobil název kavárny. Caffetteria. Tak teď už jste se úplně ztratili, že? 🙂 To přece není anglicky. No právě! Co na tom, že je to italská značka restaurace a prodávají tam italskou kávu. Nebylo tam totiž

ale

Přesně takhle:

Už rozumíte?

To, co dodalo korunu anglické vlajce a kastlovým oknům bylo písmo.

Font, který použili na název kavárny. Možná se ptáte, proč by mi měl asociovat právě Anglii? Tak to je právě to úžasné, jak lidský mozek funguje.

Písmo se totiž nazývá Times New Roman.

Určitě ho každý znáte, a každý jste ho používal, je to nejznámější patkové písmo. Používali ho dokonce i v USA ve všech vládních dokumentech. Ale kde je ta Anglie?

Vezmu Vás trošku na výlet. Je rok 1931 a britský deník The Times potřeboval změnit font svých novin, aby byl lépe čitelný a vešlo se více textu na jednu stranu. Pan Stanley Morison a Victor Lardent vzali starší písmo Plantin a upravili ho tak, aby splňoval požadavky deníku.

Poprvé bylo Times použito v deníku The Times 3. října 1932 a doposud symbolizuje důstojnost, důvěryhodnost a úctu k hodnotám, tak jako The Times. Však ho také nazvali „Times New Roman“. Exkurze do historie končí :-).

Časy se mění, moderní je klást důraz na rychlost, jednoduchost, a neokázalost a tak je písmo Times v různých zemích považováno za „nemoderní“ a „zastaralé“.
V dokumentech a na webových stránkách ho nahradily jiné, modernější a čitelnější fonty, většinou bezpatkové, jako je Arial, Calibri, Helvetica. O těch zase jindy…

Všechny prostředky (barvy, forma, písmo) se v textu spojí a když kopou za jeden tým a nepopírají se jako tady u té kavárny, tak jsou pro obsah obrovským spojencem.

Předáte nejen slova, ale i emoce.

Třeba důvěryhodnost anglického gentlemana písmem Times New Roman. Jakým jiným písmem napsat například citát Marka Twaina?

Psycholog Aric Sigman si je naprosto jistý, že font, který zvolíme, o nás hodně vypovídá. Tak jako psané písmo.

„Tím, že používáte špatný font, můžete na lidi působit nesprávným dojmem a to může mít vliv na rozhodnutí, která utvářejí vaši budoucnost.“
Aric Sigman, psycholog

Ve svém pojednání „The psychology of fonts“ dokonce přiřadil známým osobnostem font, které je charakterizuje.

Zdroj: www.blog.usabilla.com

Nemusíte umět anglicky, podívejte se na obrázku na písmo, kterým je napsané jméno a příjmení osobnosti, a uhádněte, které písmo charakterizuje:

A. Profesionála
B. Sexy kotě
C. Důvěryhodnou osobu
D. Skrblíka

Uhádli jste?

font Shelley – Kylie Minogue – sexy kotě
font Courier – Ian Beale – skrblík
font Verdana: Richard Branson – profesionál
font Times: Anna Ford – důvěryhodnost

Vidíte, už je to tady zase. Times je prostě důvěryhodný font.

Nepoužívejte ho na letáky pro mateřské školky, nebo komiksové bubliny. Představte si ho jako gentlemana v oblečení šitém na míru.

Stejně tak si vybírejte písmo na váš web, e-book, knihu. Aby se s obsahem kamarádil a ne aby spolu bojovali.

Viděli jste někdy na obchodě (kavárně, hospodě, městském úřadě…) font, který vás zmátl? Napište mi to prosím.

***********************

Tento článek jsem napsala před cca dvěma lety pro svůj web Jak na prezentace a mám pocit, že má určitě své místo i tady na webu Psychologie fontů.