Písmo vnímám velmi silně už od malička. V papírnictví jsem nejraději kupovala tužky, uhel, tuš, násadky na pera. Na fotkách ze studií a později dovolených byste našli vývěsní štíty z celé Evropy na sto způsobů. Když měl nějaký obchod krásný nápis, tak jsem se do něj prostě musela podívat. 

Nezůstalo jenom u okukování a focení. Semestr na vysoké škole jsem se písmu věnovala i prakticky. Ale stále to byla jen taková má zábava, zájem, úchylka. Písmenka mě prostě přitahovala. 

Až když jsem se věnovala nějaký čas tvorbě prezentací, pochopila jsem, jak moc může výběr písma (= fontu) ovlivnit podvědomí čtenáře. Kolik toho o autorovi vypoví a že klidně i jenom výběr fontu může způsobit úspěch, nebo prohru. A jednoho dne jsem najednou věděla i proč. Síla fontu je totiž v tom, že působí na emoce. A emoce mají větší váhu než rozum. Najednou jsem rozuměla jejich řeči nejenom podvědomě, ale zcela vědomě. 

 A skládanka neverbální komunikace byla zase bohatší. Pochopila jsem, že i když komunikujeme čím dál tím více po síti, tak ani v tomto případě se nemusíme vzdávat emocí a své osobnosti. Vytvořila jsem si web, na kterém není na první pohled nic neobvyklého. Ale já se v něm cítím jako doma. Když se na něj podíváte, pochopíte, jaká jsem. Neřekne vám to rozum a asi si toho ani nevšimnete, ale budete to cítit. A je to právě i díky takové „maličkosti“, jako jsou fonty.  

A tak jsem se našla ve „fontologii“, jak jsem si svou vášeň pojmenovala, a zprostředkovávám svět fontů ostatním lidem. Aby byli sví, aby dokázali být autentičtí nejen obsahem, ale i formou svých textů a webů. Aby dokázali jenom výběrem písma zabrnkat na tu pravou strunu. Prostě aby se našli a aby si je našli ti správní lidé.