Inspirace pro osvícené učitele

Metodika využití karet při výuce češtiny a výtvarné výchovy na základní škole.

Neblázněte. Karty do školy nepatří. A co když je to jinak? Co když naopak mohou sehrát skvělou roli jako doplněk klasické výuky? Co když mohou pomoci formovat nejen myšlenky, ale i osobnost dítěte?

Petra Leitgebová je velmi zkušený pedagog s 25 letou praxí na všech stupních klasického vzdělávání. Není začátečník plný ideálů ani teoretik, který by chtěl zavádět do výuky nefunkční novinky. Když jsem se dozvěděla, jakým způsobem využívá karty ve výuce, spadla mi brada. Dokázala si vypracovat podrobnou metodiku na využití karet Fontohrátky ve výuce českého jazyka a výtvarné výchovy, která vedla navíc ke zlepšení sociálních a komunikačních dovedností dětí.

Z následujícího textu a povídání mi utkvěla v hlavě jedna zásadní myšlenka.

Učme děti používat skutečná slova a ne klišé a vyjadřovat skutečné pocity, ne pózy.

A tak vám zprostředkovávám rozhovor s osvíceným pedagogem a přála bych si, aby takových bylo více.

Petro, proč jsi karty začala používat?

Začlenění fontokaret do výuky bylo pro mě velkou výzvou. Když se mi poprvé dostaly do ruky, zaujal mě materiál, z něhož jsou vyrobeny. Velmi příjemný na dotek. Motivy obrazů vztahující se k jednotlivým pojmům na kartách a v neposlední řadě škála písma vybraná k promyšlenému tématu blíže zpracovanému z druhé strany karet. Líbilo se mi, že nemám předem dané žádné hranice, pravidla, jak se mají karty začleňovat do běžné výuky dětí ve škole. Mohla jsem začít s citlivě zvoleným experimentem. Sama jsem si zpracovala systém, který navazoval na tematický plán a současně se používání karet nesmělo stát každodenní rutinou ve výuce, jinak by ztratilo své kouzlo. Také intervaly používání karet i sám časový limit ohraničující zadaný úkol práce s  kartami musel být předem promyšlený, jinak by děti karty začaly nudit.

Popíšeš nám ten systém?

Nejprve jsem začala s aktivací smyslových vjemů.

Hmat – dítě se zavázanýma očima popisovalo ostatním dle hmatu předmět, který si samo vytáhlo z originálního pytlíčku, v němž jsou karty ukryty. Žáci ve třídě kreslili dle popisu vedeného dobrovolníkem. Dobrovolníci, kteří popisovali třídě předmět, jež drželi v ruce, byli celkem tři. Třída pak rozhodla, kdo z žáků dle schopnosti vyjadřovacích a hmatových dokázal lépe předmět popsat.

Zrak – naše soustředění bylo zaměřeno na zvolenou barevnou škálu na kartě. Zabývali jsme se základním rozdělením barev ve výtvarnictví, mícháním barev, zvolenou kompozicí, hlavním motivem, rozvržením  motivu na popředí, střední pásmo a pozadí obrazu, umístěním hlavních a vedlejších motivů do kompozice, tvary ústředních motivů, hledali jsme možnost vyhledání výtvarné zkratky ve sdělení autora obrazů. Zaujala nás možnost propojení kresby s malbou ve výtvarném sdělení. Hodnotili jsme využití fontů na kartách, jejich vhodnost výběru k danému tématu. Sami žáci si vyzkoušeli dodržovat pravidla pro realizaci daného fontu v praxi.

V hodinách českého jazyka jsme pracovali s ústředním heslem na kartě

Skvělá příležitost, jak děti naučit pracovat se Slovníkem spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Vyhledávali jsme lexikální a gramatický význam slov na jednotlivých kartách. Žáci sami odhalili, že v rámci rozdělení podstatných jmen se jedná o podstatná jména abstraktní. Byli vyzváni, aby k danému abstraktu našli konkrétní pojmy, které se vztahují k dané tématice (láska – rodiče, dítě, prstýnek, ….). K danému heslu na kartě žáci spontánně psali pět pojmů, které je jako první napadnou. Dále jsme pracovali s vytvářením logických map k danému heslu z karty.

Texty byly vhodným motivačním prvkem v hodinách slohu.

Čtení s porozuměním, reprodukce textu byly odrazovým můstkem k další práci s textem. Fontokarty jsem využila při výuce popisu uměleckého předmětu, vypravování, líčení, úvahy. Musím však podotknout, že k takovým aktivitám je možno žáka vést až po zvládnutí základních vědomostí v daném probíraném učivu. Pak teprve aktivity s využitím fontokaret měly svůj smysl. Žák si osvojil základní prvky daného slohového postupu. Znal tedy cíl práce s textem, dokázal pak text rozšifrovat jak z hlediska výstavby stylistické, tak i jazykové. Nesmíme však opomíjet stránku spontánního projevu dítěte, emotivního vnímání textu. Je na nás, mentorech výuky, jakou složku ve výuce samotné upřednostníme a proč.

Cíle výuky jsou důležité. Cesta k zvoleným cílům je však zásadní.

Pakliže si můj žák odnese cestu a prožitek z objevení nových možností, které je schopen později v životě využít, pak se na stranu vítězů v daném okamžiku přidávám i já.

A jak bys experiment s využitím karet ve výuce zhodnotila?

Od používání karet jsem si slibovala, že naučí žáky pojmenovávat své emoce. Pro dítě je nesmírně těžké vybrat vhodná slova, která popíší, co prožívá, jaké má pocity. Současně se žáci museli vypořádat se situací, kdy spoluhráč v diskusi nebyl schován za nějakou virtuální hru, ale byl přítomen v daném okamžiku v reálném prostředí třídy.

Karty pomohly strhnout mnohdy neproniknutelné bariéry bránící komunikaci, pootevřely  srdce dětí. Do diskuze ve třídě se nakonec naprosto nenuceným způsobem zapojili všichni žáci. Děti totiž karty oslovily svým nevšedním zpracováním a způsobem, jakým byla jednotlivá hesla vysvětlena. Karty ukázaly dětem jednu z možností, jak popsat třeba to, co pro ně znamená mít domov.

Mnohdy totiž používaná slova paušalizujeme, jejich skutečná hodnota a význam se však vytrácejí.

Díky dobrodružství, které jsme díky kartám zažili, se mi dostalo možnosti své žáky lépe poznat. Hra s fontokartami by však nebyla možná, pokud by nefungovala oboustranná vstřícnost v plnění požadavků splňujících kritéria výuky samotné. Fontokarty byly vítanou a krásnou odměnou na naší cestě k získávání potřebných vědomostí a dovedností.

Chtěla bych i nadále ve své práci karty s fonty po této zkušenosti používat. Jsem však nucena i přiblížit rizika. Jaká? Pochopíme-li své žáky lépe, pronikneme-li do jejich nitra, dostaneme se mnohdy do situace, kdy odhalíme řadu dosud utajovaných skutečností, o nichž často díky své zaneprázdněnosti v dnešním světě neví ani rodiče dětí. Naše bytí s žákem se posune do „vyšší dimenze“, ale soužití s rodiči do ní ještě neproniklo. Jaká pak bude další existence vzniklého vztahu? Toto téma si však zaslouží vlastní úvahu, která není předmětem tohoto textu, a tak snad příště. Přijde mi však poctivé se i o tomto dopadu při používání fontokaret zmínit, protože pak samotnou výuku nám svěřených dětí jsme schopni posunout právě k formování osobností.

*****

Kdo je Petra Leitgebová:

V současnosti vyučuji na 2. stupni Základní školy v Borovanech český jazyk, německý jazyk a výtvarnou výchovu.
Vzdělávání dětí se věnuji více než 25 let. Začínala jsem ve Wortněrově domě v Českých Budějovicích, kde jsem vedla obor malba a kresba, pak jsem pokračovala na základní škole výukou na prvním stupni, pak jsem se konečně dostala na 2. stupeň ZŠ. Prošla jsem i vzděláváním středoškolské mládeže a výukou dospělých. Vyučovacímu procesu se věnuji více jak 20 let. Jsem nesmírně vděčná, že mi osud přinesl možnost proniknout do vzdělávání jedinců komplexně, tedy od předškolních dětí až po dospělé. 
Andrea Grigerová
CO DĚLÁM? Ukazuji lidem, že fonty je ovlivňují každý den. Díky této neverbální řeči zvládnou předat nejenom informace, ale i pocity a emoce. Jsou sami sebou a přitahují zákazníky, kteří je právě takové ocení.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.