Vypravěč příběhů

„Nad shrbenými zády v obnošeném svetru záplatovaném na lokti, se vznášel oblak dýmu z cigarety, která trčela ze skleněného popelníku. Sloužil jako těžítko na listech papíru, které vypadávaly, hustě popsané, z psacího stroje. Dým, obnošený svetr i popelník byly svědky zrození každého nového románu Petera Larrsona.“

Příběhy v knihách

Příběhy nás dokáží vtáhnout do děje, přenést do jiného světa. Miluju knihy, když se začtu, dokážu na hodiny vytěsnit vše okolo. Pokaždé si z knihovny odnáším stoh knih, ale toto kouzlo vtáhnutí do jiné dimenze, dokáže jenom střípek z nich. Ostatní po jedné kapitole zavírám a vracím zpět do knihovny.
Čím to je?

Nemůžu mluvit za ostatní, určitě to máme každý jinak, ale já potřebuji víc, než jenom sledovat linku příběhu jako honící pes s nosem u země, rozmotávat propletence lidských dialogů, vztahů i (ne)vztahů a těšit se jako to dopadne.
Kniha, která mne dokáže vtáhnout, vlastně vůbec nemusí mít nějaký výjimečný děj. To, co přenáší do jiného světa, je schopnost vzbudit lavinu představ, emocí, asociací.

Kdybych na začátku napsala:

„Peter Larrson ťukal na psacím stroji další knihu a u toho kouřil“

dozvěděli byste se to samé. Ale cítili byste to samé? (Nepodsouvám vám, že se máte cítit lépe při první ukázce, ale zaručeně ve vás každý text budí rozdílné emoce).

Příběhy ve filmu

To samé platí u filmů. Miluju klasickou francouzskou kinematografii, ve které není téměř žádná akce.

Hudba, která podkreslí procházku na pláži, klapot podpatků servírky v kavárničce na Place Pigalle (protože ve francouzských filmech nosí servírky střevíce, ne zdravotní obuv), šumění deště za okny taxíku, kde sedí (mlčky) hrdina…

Málo se v nich mluví, ale o to víc v nich prožíváte. V hlavní roli jsou naše emoce, asociace, představy, ztotožňujeme se o to víc, že nemusíme řešit slova a jejich význam.
Viděli jste film Muž a žena? Banálnější téma byste těžko hledali, dialogy jsou improvizované – chybí jim hodně do vytříbenosti, přesto patří k nesmrtelným filmům. A jsem si jistá, že hudbu z filmu zná téměř každý z nás (starší 35 let).

„Jen málo dialogů, zato plno nádherných záběrů v barvě i v černobílém. Spolu s hudbou působí spíše na city než na mozek, jinak řečeno, tenhle příběh se musí spíš prožívat, než aby se o něm přemýšlelo.“
recenze od Flanker.27

Příběhy vyprávěné beze slov

A proč toto vše píšu na blog o psychologii fontů?

Písmo má stejnou moc jako hudba a obraz.

Podíváte se na něj a už se nějak cítíte. Vnímáte tvary, linky, prázdná místa, křivky, hrany… a okamžitě nastupují emoce. Vnímáte je stejně, jako intonaci hlasu, jako řeč barev, jako hudbu v pozadí. Jak bych vám to zprostředkovala…

Nedávno jsem četla knihu od Aleny Mornštajnové, Tiché roky. Víte, jak paní Mornštajnová píše – nechcete, aby kniha skončila. A jedna věta z této knihy mi v hlavě rezonovala celý den.

„Existují různé druhy ticha.“
Alena Mornštajnová

Jak pravdivé.
Kdybych měla spočítat, kolik druhů ticha rozeznávám, bylo by jich minimálně 6.
Kdybych měla popsat, jak se v nich cítím, jak je prožívám, nejlépe mi v tom pomohou právě fonty. Předám jimi daleko víc, než jenom slovy.

Zkuste si to také! Jaké ticho vnímáte teď:

a teď:

Jak se cítíte, když je kolem vás takovéto ticho:

A co vám přinese takové:

Každé písmo vás povede jinam, kdyby ho použili jako titulek filmu, tak u něj slyšíte jinou hudbu. Každé z nich představuje jiný žánr a má jiné hrdiny.

Když se podíváte na každé písmo zvlášť a hodně si ho zvětšíte, naladí vás na váš vlastní příběh:

1/ Ticho útulné
Ticho, které je tak měkké, všeobjímající, provoněné bezpečím a známou vůní, do kterého se můžeme zabalit jako do deky. Může to být ticho těšící se na příchod někoho blízkého, naplněné láskou až k prasknutí a chutí obejmout ho a nepustit. Je to ticho, které můžete vnímat, když se dospělosti zavřete na návštěvě u rodičů do svého dětského pokoje. Zavalí vás vzpomínky (ty hezké), známé vůně a nechá vás prožít vlnu emocí.

2/ Ticho mrtvé
Stojíte, sedíte, ležíte a nechcete nic slyšet. Schovka před bezradností, emocemi, druhými. Nechte mne být. Solné jezero, ve kterém uhynul život, mrtvá měsíční krajina. Potřebujete chvíli neslyšet, nevnímat, necítit, jenom existovat. Víte, že až bude potřeba, přiletí Fénix, v poušti vykvete růže Malého prince a do ticha proniknou zvuky, které vás dokáží z něj vytrhnout. I přes jeho pasivitu a nečinnost může být jediným lékem na život. Ticho, které vám pomůže ho poskládat tak, jak chcete.

3/ Ticho tíživé, napjaté
Ticho před bouří, kdy lidé i zvířata hledají úkryt. Ticho před hádkou, kdy je ve vzduchu úplně stejné bouřkové napětí a my máme chuť se někde schovat, uniknout bleskům a hromobití slov. Ticho nervózní a křehké, které je naplněné nevyřčenými slovy a hádkou, která visí ve vzduchu. Ticho, které se nedá vydržet.

4/ Ticho cesty k duši
Volající ke spánku, kdy čas pozbývá na významu, chvíle vědomí se zkracují a pomalu rozplývají v říši Morfea.
Tvary ztrácí na určitosti, mysl ztrácí na racionalitě a právě v této chvíli roztahuje křídla intuice a duše. Není času, není omezení, není limitů. A za chvíli není ani vědomí, rozplynulo se a čeká na ráno. Stejné ticho můžeme prožívat při meditaci, tai-chi, malování, kdy stejným způsobem máme rande s duší.

Font je skvělý vypravěč.

Umožní vám při čtení jakéhokoli textu cítit něco, co hned nedokážete popsat slovy. Ani to nevnímáte. Ani nad tím nepřemýšlíte.

Emoce. Pocity.
Pomůže vám předat druhým atmosféru, náladu, asociace i kontext.
Font je přímo zodpovědný za to, jak se při čtení textu budete cítit.

A toho můžete skvěle využít. Ne, dneska nebudu psát o tom, jak může zapůsobit na vaše čtenáře, na cílovou skupinu v pojetí marketingu. Zkusme dneska vnímat písmo jako zdroj inspirace. Naší vlastní inspirace.

• Až budete psát článek a nebudete vědět, jak začít, vyberte si pro nadpis nějaký výrazný font, který vám sedne k tématu a uvidíte, že Múza neodolá zapojit se do hry.
• Když vám bude připadat, že text, který jste napsali je nudný a nikoho nezaujme, změňte si font za nějaký, který bude přehánět emoce, které chcete do textu vložit (radost, nadšení, důvěra, kreativita, strach,…) a uvidíte, jak vás hned začnou napadat jiná slova a slovní obraty.
• Použijte různé fonty pro různé postavy, jako to udělala Veronika Ageiwa v Deníku japonské manželky. Tradiční patkový pro tradicemi svázaného japonského manžela a lehký bezpatkový pro českou manželku, která se vyjadřuje daleko lehčím a neformálnějším tónem.

Kreativní psaní s fonty

A vůbec, nechcete si to rovnou zkusit? Vše to, co jsem Vám tady teď popsala? Pošlu Vám každý den jedno malé, ale velmi inspirativní cvičení, které Vám pomůže krásně se rozepsat. 

Kdybyste zatoužili po další inspiraci, aby se vám lépe psalo, mrkněte sem.

*****

Fotky od S. Hermann & F. Richter, DarkWorkX a Arek Socha z Pixabay