Možná se vám někdy stane, že se v diskuzi na internetu dozvíte, že jste úplně mimo, když používáte slovo FONT. A v podstatě bude mít kritik pravdu.
Arial není font.
Calibri také není font.
Ani Georgia není font.
Arial je písmo, Calibri také a Georgia jakbysmet. Ale nejsou to fonty.
Pojďme se vrátit trošku do historie. Do tiskařské dílny v 15. století…
Byla plná polic s různými sadami písma. Každé písmenko (litera) bylo odlité v kovové podobě. Těch podob bylo mnoho, protože když jste chtěli to samé písmenko použít v jiné velikosti, nemohli jste kliknout na tlačítko „Velikost 42“. Použili jste jiný odlitek. Stejná výška písmen, umožnila skládání písmen vedle sebe ve slova, ve věty, v odstavce a ve stránky.
Bylo to řemeslo se vším všudy. Každá abeceda měla kromě písmen i zdvojené litery, mezery a interpunkci. Každou stranu poskládal sazeč do dřevěného rámu, sazebnice. Měla své místo pro obrázky i pro mezery. Měla svůj řád.
Pointa mého vyprávění je v tom, že kdyby chtěl Gutenberg svou bibli vytisknout v patkovém Times New Roman (používal samozřejmě úplně jiné písmo, ve 14.století zřejmě gotickou Texturu), nepoužil by jeden jednu sadu písma Times New Roman, ale musel by použít pro každou velikost a každý řez jinou sadu písmen. *
Pro nadpisy, text i citace by použil pokaždé jiný font. Rovná se, jinou sadu písmen.
Font je kompletní sada znaků abecedy jedné velikosti a jednotného stylu.
Wikipedie
Takže pokud bychom používali původní terminologii tiskařů, slovo font můžeme použít v případě, kdy jasně definujeme i velikost a řez použitého písma.
Prostě FONT je jako když chcete boty Adidas, vzor 15, v bílé barvě s červeným pruhem a velikost 38, nestačí říct „Adidasky“.
Uklidním vás, v současnosti i spousta známých typografů používá veřejně slovo font, stalo se téměř synonymem pro „písmo“ a upozorňování na špatné použití slova font vnímám spíš jako projev „teď vám to nandám“.
Běžně však používáme slova „font“ a „druh písma“ nerozlišeně. Existují horší hříchy.
Simon Garfield
A víte co? Když už jsme u těch výletů do historie, pojďte si udělat ještě jeden. Tentokrát lingvistický.
Miluju lingvistiku, byly to mé nejoblíbenější hodiny francouzštiny na vysoké škole, a chybí mi to noření se do hloubi jazyka a sledování červené nitě v používání slova až k prapůvodnímu významu. Nevěřili byste, kolik slov (nejen) v češtině pochází právě z francouzštiny.
První verze zní, že slovo FONT do Anglie přišlo z francouzštiny, zřejmě díky Vilému Dobyvateli, ve francouzském slově „fonte“, které se dá přeložit jako „tavit“ nebo „slévat“. Sloveso fondre znamená roztavit, rozpustit. A protože fonte se dá přeložit jako slévat dostáváme se ke krásnému českému slovu písmolijectví. K nádherně zvukomalebné písmolijně.
Druhá verze je romantičtější a má oblíbená. Z anglického slova „fount“ – pramen, můžeme vnímat písmo jako zdroj vědění. Co jiného je písmo, než studnice vědomostí a pramen poznání? V češtině můžeme slovo fount přeložit jako fontána a asi už tušíte pozadí, proč jsem ze všech nápadů na název pro Newsletter vybrala právě Fontánu.
„Čtenáři budou úspěšní ve světě umění a věd, pokud budou respektovat „tuto neustále prýštící studnici“…“
Proslov matematika Lucy Pacioli v Benátkách roku 1508 (z knihy To je můj font)
Takže už víme, co je to font.
Každý řádek v následujícím obrázku je vlastně jeden font.
Ale to není vše, může mít jednu velikost, ale stačí, když se změní řez a voilà, už je to zase jiný font.
Třeba taková Georgia může mít více podob. Kromě klasické Georgie může mít krásnou kurzívu (Italic), může být tučná (Bold) a dokonce i tučná kurzíva (Bold Italic).
Tomu se říká řez písma.
Řezy většinou je najdete společně v zip souboru, který si stáhnete z Google fontů nebo jakékoli fontobanky. Instalujete je každý zvlášť.
A pokud se stane, že si nenainstalujete řez Italic (neboli kurzíva) a snažíte se změnit písmo na kurzívu kouzelným tlačítkem v liště , právě jste udělali pěkné typografické faux-pas.
Kurzíva neznamená, že řez nakloníte, ale typograf ji vytvoří, jako plnohodnotný řez, který může mít stejné proporce, ale jiné tvary. A pokud písmo kurzívu nemá, tak ji typograf z nějakého důvodu nevytvořil a není důvod používat kurzívu falešnou.
Pokud písmo nemá řez kurzívu, tak ho žádným tlačítkem nevytvoříte, ale jenom nakloníte klasický řez. Podívejte se, jaký je to rozdíl.
Písmo může mít daleko více řezů, než jenom bold a italic, třeba i kapitálky, řez light, thin, semibold, atd. Například font Roboto:
A aby to nebylo vše, můžeme mít nejenom písmo Arial, ale i Arial Black, Arial Narrow. Mají něco společného? Jasně. I proto se tomu říká rodina písma.
Jako bratranci a sestřenice. Mají něco společného (kresebné vlastnosti, stejnou střední výšku, výšku verzálek i délku horních a dolních dotahů), ale jsou na první pohled jiní.
A pokud potřebujete použít víc druhů písma, vůbec není špatné kombinovat je uvnitř rodiny. Tím nic nepokazíte.
Tak to bychom měli. Už víte:
Je mi jasné, že pro typografy a grafiky je toto tak samozřejmé, jako že dýchají vzduch. Ale světe div se, s písmem i s fonty přijde do styku spousta dalších lidí, kteří neví, jaký je mezi těmito dvěma slovy rozdíl, a netuší, co je to rodina a řez, a přesto chtějí fonty používat. Právě pro vás jsem tento článek napsala.
Na světě je víc než 100 000 fontů. Pojďme si je užít!
Pokud chcete dostávat měsíčně novinky do mailu, ve kterých najdete inspiraci, taháky a tipy na zajímavé české fonty, nechte mi Vaší adresu:
____________________
* ve skutečnosti použil Gutenberg téměř 300 různých písmen.
Obrázky from Wikimedia Commons, the free media repository a Pixabay