PSYCHOLOGIE FONTŮ®


Rozhovor s holkou, která je lepší než já

Je to tak. Udělala totiž něco, k čemu já jsem se za celé roky nedostala, i když bych táááák chtěla. V první chvíli mě napadlo:„Proč jsem to už dávno neudělala já?“, hned potom „Jak je možné, že umí tak dobře řeč fontů?“, ale nakonec zůstala jenom jedna jediná myšlenka:

„To je tak krásné“!

A slovo KRÁSA tady vystihuje vše. Je to totiž slovo, které nemůžete definovat. Popsat přesný návod, ale cítíte ho. Je to umění. Zvu vás k rozhovoru s holkou, která krásou žije a která vytvořila afirmační kartičky, které jsem už dávno měla v plánu. Je prostě lepší.

Mám moc ráda citát:

“ Vytváření skvělých kombinací písma je umění, ne věda“.

Podle mého zcela vystihuje to, že není možné do detailu popsat postup, jak najít ideální kombinaci dvou fontů. Není možné změřit a vypočítat jejich vzájemné působení. A proto vidím kolem sebe spoustu grafiků a typografů, kteří umí pracovat s písmem, ale jejich kombinace jsou studené, obyčejné a za srdce nechytí. A najednou vidím cedulky holky, která se vůbec neprofiluje jako grafik. A jsou úžasné, dokonalé. Ne v provedení, ale v souladu ilustrace, fontu a energie afirmace, která je na nich napsaná.

Úplně mi to prozářilo celé ráno, vědomí, že nejsem sama, kdo vnímá moc písmenek, jak jejich soulad i nesoulad se zbytkem textu dovede zamávat s výsledným dojmem. A tak jsem se vydala zjistit, kdo je autorem cedulek, které mě tak potěšily. A našla jsem Magdalenu. Hned jsem se jí zeptala na otázky, které mi běžely hlavou. Jsem si jistá, že budou zajímat i vás, protože to je cesta, jak perfektně využít potenciál fontů i ve vaší práci.

Magdaleno, viděla jsem tvé cedulky, které jsou dokonalé. Když se na ně dívám, tak mi potvrzuješ mou teorii, že vytváření skvělých kombinací písma je umění, ne věda.  Jak to vidíš ty? Co je podle tebe to nejpodstatnější při kombinování fontů?

Andreo, díky že jsi mě oslovila. S tím, že kombinování fontů nejde úplně vykalkulovat, úplně souhlasím. Při kombinování fontů na svých kartách jsem z velké části pracovala čistě pocitově: zkoušela jsem do nekonečna různé kombinace, porovnávala, měnila podle toho, jak na mě působily. Karty jsem tvořila v Canvě, takže bylo snadné jeden snímek duplikovat a vidět přímo nad sebou, co působí líp. Hodně to urychlil tvůj tahák pro česky mluvící fonty! Nevěděla jsem ale, jestli budou vybrané kombinace působit stejně dobře i na někoho jiného. Takže moc děkuju za takovou pochvalu.

Ale zase není pravda, že bych neměla žádnou zkušenost – na střední škole jsme měli písmo (i když velmi technicky pojaté), grafický design dlouhodobě sleduju a pak mi hodně rozšířil obzory tvůj projekt Psychologie fontů, který sleduju snad od jeho začátků. Intuitivně jsem vždycky vnímala působení různých typů fontů, ale teprve díky sledování tvého přístupu jsem do toho pro sebe tak nějak pronikla.

Nakonec jsem si přišla na to, že pokud chci zkombinovat dva fonty, musí být dostatečně odlišné, ale zároveň musí mít nějaký spojující prvek. Takový přiměřený kontrast. V rámci estetiky bychom tomu řekli „jednota v rozmanitosti“ a v praxi to pro mě znamená, že vnímám poměry šířky a výšky fontů, šířky a střední výšky, křivek a oblin, náklonu a stability… a okem kreslíře odhaduju, kdy mi k sobě dva typově i zcela odlišné fonty sedí a kdy ne. Nic neměřím, většinou ani příliš neanalyzuju, prostě se dívám a zkouším. A tahle „pravidla“, co popisuju, formuluju až teď zpětně, abych to aspoň trochu přiblížila.

Často se mi těžko vysvětluje, co je to psychologie fontů. Proto mě tvé cedulky zaujaly, perfektně na nich ukazuješ, jak propojit obsah s formou, aby se navzájem podporovaly. V psychologii fontů nejde o to, aby výsledek byl „hezký“, ale aby výsledkem byla dokonalá harmonie. A to v tvém spojení energie fontu a afirmace cítím. Jak jsi ji hledala?

Hledání správných fontů pro afirmace bylo opět částečně intuitivní, částečně vycházelo z možností Canvy. Z umění mám zkušenost s tím, že každý obsah potřebuje odpovídající formu, takže pro mě bylo přirozené hledat pro každou afirmaci jiné fonty. Zároveň jsem měla jasnou představu o tom, že chci afirmace rozdělit na dvě části.

  1. První část, která by navodila důvěryhodný tóna pro kterou jsem proto vybrala patkový font.
  2. A druhou, která by dala důraz na nejdůležitější slovo afirmace, nesla jeho emocionální náboj a byla přitom dostatečně osobní,aby se s ní dalo dobře ztotožnit – proto jsem měla představu ručně psaných, stylizovaných a uvolněných fontů.

Díky různým příkladům toho, jak o fontech uvažuješ ty, jsem postupně pochopila, že vidět emoční náboj fontu není vlastně zas tak vzdálené od schopnosti číst uměleckou stylizaci.

Když chci písmo stabilní, mělo by mít silné výrazné linie, žádný náklon, spíš menší výšku v poměru k šířce… Oproti tomu, když chci výraz rozhýbat, musí být větší švih v lince, náklon a prostorový rozmach.

Takovým způsobem jsem uvažovala i o afirmacích. Pro lehkost jsem měla představu stuhy, jak se vznáší a vytváří nápis, a našla jsem k tomu nejvíce odpovídající font. Pro bodláčí jsem zase hledala něco neupraveného, pro osobitost něco dostatečně svébytného, ale přitom stále příjemného, aby font neodrazoval od ztotožnění s afirmací. Font pro rozkvétání mi zase evokoval svěžest a eleganci rozkvétajících růží…

Při práci s fonty a jejich emočními náboji jsem taky zjistila, že skutečnost, že každé slovo obsahuje jiná písmena, velmi ovlivňuje, jak nakonec daný font působí. Různá slova stejným fontem mohou působit hodně odlišně. Opět je to všechno o zkoušení, hledání a ladění – a aspoň pro mě je to takhle zábavné a dobrodružné. 😊

Přečetla jsem si o tobě, že jsi propagátorka estetiky, to se mi moc líbí. Řekneš nám víc o tom, co to přesně znamená a jak ti do estetiky zapadají fonty?

Díky za otázku na estetiku. Vystudovala jsem ji a během pěti let studia jsem se nechala inspirovat jejími poznatky o vnímání, kráse a hodnotě umění i různými náměty, jak přistupovat k vlastní tvorbě. Přiznám se ale, že se momentálně mnohem víc věnuju kreativitě, protože mám větší potřebu sdílet své vědomosti a zkušenosti s tvůrčím procesem. V budoucnu se chystám občas nějakou estetickou lahůdku svým čtenářům nabídnout.

Jak do toho zapadají fonty? Já je pro sebe vnímám jako neverbální rovinu textů, jako formu obsahu. V umění je forma často ještě výraznější (a někdy dokonce důležitější) než obsah, je pro mě proto přirozené fontům přikládat důležitost.

Z estetiky vím, že se vztahem formy a obsahu se dá různě hrát.

Formou můžeme obsah podpořit a zvýraznit, můžeme ho také ale celý „shodit“ nebo „odlehčit“ – díky fontu pak lze poznat, že jde o nadsázku nebo vtip.

 

Jak píšeš ve druhé otázce, nejde o to vytvořit prvoplánovou krásu, jde o soulad a funkčnost, o styl, kterým chceme naše sdělení dotvořit a který pak ovlivňuje jeho celkové vyznění.

Pro mě je taky moc důležité hluboké spojení písma a kresby, obojí vychází ze stejného základu – z linie. (Moc krásně, ač komplikovaně, o tom píše Miroslav Petříček v knize Myšlení obrazem.) Linie, která vzniká jako pohyb ruky, záznam myšlenky, záznam gesta. Linie jako trajektorie tohoto pohybu. Asi díky této hluboké příbuznosti jsem se s fonty tolik spřátelila.

A nakonec:

estetika je vkusová nauka, vkus se osvojuje praxí

a to bude stejné nejspíš i se schopností sladit fonty k sobě navzájem i k tématu. Pro mě je základ zkoušet, porovnávat, odkoukávat, nechat na sebe fonty chvíli působit a snažit se pojmenovat jejich náboj. Základ je praxe, ačkoli určité nadání může jistě pomoct.

Magdo, děkuji ti za rozhovor, je velmi zajímavé sledovat, jak je estetické cítění pro člověka vlastně přirozené. Horší je, zkoušet popsat to, co děláme intuitivně. 🙂

Vychází mi z toho, že je třeba zkoušet, hledat, experimentovat.

Inspirovat se můžete u Magdaleny na webu, kde si klidně afirmační kartičky zdarma stáhněte.  Když si budete chtít s font hrát více, pořiďte si i karty Fontohrátky, které jsou přímo k tomu určené. Myslím tím k inspiraci, zábavě i poznání. A nevymlouvejte se, že na umění nejste. Právě jste si přečetli, že vkus a estetika se osvojují praxí, tak hrr do toho!

P.S. A odpověď, proč jsem to už dávno neudělala, je snadná. Magdalena všechny ty krásné obrázky i nakreslila a to já neumím. 🙂

 


Kdo je Magdalena Krejčí: 

Malířka a průvodkyně tvůrčími světy.
Vystudovala malbu na střední a estetiku na vysoké škole. Píše o teorii i praxi tvůrčího procesu a podporuje druhé na cestě k autentické kreativitě a svobodnému sebevyjádření.
www.magdalenakrejci.cz

 

 

 

 

Andrea Grigerová
CO DĚLÁM? Ukazuji lidem, že fonty je ovlivňují každý den. Díky této neverbální řeči zvládnou předat nejenom informace, ale i pocity a emoce. Jsou sami sebou a přitahují zákazníky, kteří je právě takové ocení. Autorka e-booku Ať to vašim textům sekne aneb Učebnice neverbální komunikace pro texty.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *